Luňák červený (Milvus milvus)
LUŇÁK ČERVENÝ je asi stejně velký jako káně lesní. Jeho peří má jasně červenohnědou barvu a při letu ho poznáme podle úzkých prohnutých křídel a dlouhého vidlicovitě vykrojeného ocasu, který plní funkci kormidla. Nepřehlédnete ani velké bílé skvrny na spodní straně křídel.
Luňák červený se vyskytuje ve střední Evropě, nejvíce však ve Španělsku a Francii.
K výborným výsledkům v oblasti lovu mu pomáhá velmi dobrý zrak, téměř 8 krát ostřejší než má člověka a ostrý zahnutý zobák, kterým trhá potravu.
Párek Luňáků si staví své hnízdo vysoko v korunách stromů a to většinou v listnatých lesích. K páření dochází během března a dubna. Před spářením dělá pár luňáků svatební lety, při kterých plachtí nad hnízdem , které si staví společně. Do hnízda o průměru až 1m snese samice bílá vejce s červenohnědými skvrnami. Ve snůšce se takových vajec objeví zpravidla 1-4. Doba sezení není přesně udána, odvíjí se podle začátku páření a v této činnosti se partneři střídají. Mláďata se rodí krémově bílá v časovém rozestupu. Následující hnízdní péče trvá 48-54 dní. Po celou tuto dobu se stávají luňáci velmi citlivý na jakékoli rušení, v nejhorším případě mohou mláďata i opustit a k hnízdu už se nevrátit.
V roce 1976 bylo prokázáno první hnízdění na jižní Moravě, v roce 1979 vyhnízdil poprvé v Čechách u Horažďovic a ve stejném roce též u Hluboké nad Vltavou. Početnost tohoto druhu postupně narostla v České republice k 70–100 párům v letech 2001–2003 a v letech 2014 – 2017 dokonce k 220 – 300 párům. I přes pozitivní vývoj je luňák červený stále vedený jako kriticky ohrožený druh – CR.
Ve Šluknovském výběžku luňák červený hnízdí na více místech a je možné jej tu spatřit poměrně často.
