Chřástal polní (Crex crex)
Popis
Chřástal polní je pták nenápadného vzhledu. Velikostí je asi mezi koroptví a křepelkou a jako ony má hnědé skvrnité zbarvení, ovšem po chřástalím způsobu. Křídla a vrch hlavy jsou tmavší s černými skvrnami, naspodu těla je žlutohnědý a jen boky má poněkud temněji příčně pruhované. Křídla zdobí výrazně rezavé pole. Je štíhlejší a jemnější než kurovití ptáci a má o něco delší zobák.
Ekologie
Chřástal polní nejraději pobíhal po lukách a polích, ze kterých bohužel s rozvojem intenzifikace zemědělství zmizel. Zdá se, že velkou roli sehrála mechanizace senoseče, před jejímž rychlým postupem se chřástalí hnízda a mláďata nemohla zachránit. (Stejně jako mláďata srnčí a zaječí zvěře). Proto se postupem let populace chřástalů přestěhovaly do méně přístupných podhorských a horských oblastí. Aktivní je převážně navečer a v noci.
Hnízdění – Chřástal polní přilétá v polovině května a na rozdíl od svých příbuzných, chřástala vodního, kropenatého, malého a nejmenšího si vyhledává suchá místa v polích a lukách.
Začátkem června si vybuduje samice na skrytém místě na poli nebo louce v dolíku jednoduché hnízdo, které vystele kousky listů a stébly trav. Samička snese obvykle šest, někdy až 18 vajec a střídá se na nich se samcem v sezení po 19 až 21 dní. Vylíhlá mláďata opustí hnízdo hned druhý den po vylíhnutí a budou pobíhat po okolí. Samice vodí mláďata 5 týdnů, poté se osamostatňují.
Potrava – Potravně je chřástal všežravec. Za potravu mu slouží semena různých rostlin. Mláďata živí housenkami, larvami brouků, drobnými pavouky, měkkýši apod.
Tažný – přilétá koncem dubna a v květnu odlétá během srpna a září.
Rozšíření v ČR
V České republice zhruba od roku 1970 chřástal polní téměř úplně vymizel z nížinných oblastí. Poněkud častější výskyt byl zaznamenán pouze ve vyšších podhorských a horských polohách, zvláště na Šumavě, v Novohradských horách, Krkonoších, Jeseníkách, Beskydech a Doupovských horách.
V polovině 80. let vlivem odvodňování a rekultivací ubyly v ČR vhodné biotopy a tak početnost klesla na 200 – 400 volajících samců. Po roce 1990 se situace zlepšila, v roce 2000 bylo odhadnuto 1 500 až 1 700 volajících samců. Odhad při mapování v letech 2014 – 2014 činil 1 200 – 2000 párů.
Na Šluknovsku je možné chřastala pravidelně slýchat na několika místech.