Kalous ušatý (Asio otus)
Popis
Velký asi jako holub hřivnáč. Tělo kalouse ušatého je středně velké a štíhlé s dlouhými, silnými křídly. Samec i samice vypadají stejně. Jeho hlava je okrouhlá, se žlutavým závojem kolem očí. Oči jsou velké, oranžové a jeho černý zobák je malý a nenápadný. Už zmiňovaná „ouška“ jsou tedy tvořena chomáčky peří a jsou hlavním určujícím znakem této sovy. Nemají ale nic společného se sluchem. Skutečné uši jsou dva malé otvory po stranách hlavy. Opeření kalouse ušatého připomíná zbarvením stromovou kůru, takže sova sedící u kmene stromu téměř splývá se svým okolím. Svrchní strana těla má tmavší kresbu, na spodní straně těla jsou tmavé proužky. Hruď je světlejší než záda. Při vylíhnutí je „;mladý pták“ kalouse ušatého pokryt bílým prachovým peřím. Po několika dnech je peří šedé a ještě později hnědé.
Ekologie
obývá jak lesy od nížin až vysoko do hor, tak i otevřené oblasti se skupinami stromů, doprovodnou zelení podél vodotečí, pásy keřů v polích i městské parky a hřbitovy
Hnízdění – hnízdí ve starých hnízdech krkavcovitých ptáků, dravců a holubů a vzácně v dutině či budce. U kalouse ušatého začínají námluvy časně zjara, často již na konci února. Samice snáší čtyři až šest vajec, která jsou o něco málo menší než slepičí. Se zahříváním začíná hned po snesení prvního vejce, takže mláďata se pak líhnou postupně. Samec na snůšce nesedí, ale obstarává samici a později i mláďatům potravu. Pokud se poblíž hnízda objeví nepřítel, samice se ho snaží odlákat tím, že předstírá zranění křídla. Mláďata opouštějí hnízdo po třech týdnech a učí se při posedávání na sousedních větvích držet rovnováhu.
Kalouse ušatého přes den uvidíme jen výjimečně, protože je díky svému zbarvení vynikajícím způsobem maskovaný. Pokud sedí nehnutě na stromě, jeho štíhlé rovné tělíčko si snadno spleteme s kouskem suché ulomené větve.
Rozšíření v ČR
Vyskytuje se téměř na celém území. Nejhojnější je v nižších nadmořkých výškách, nad 600 m.n.m.jeho početnost klesá. V letech 2001-03 u nás hnízdilo 4 000 – 8 000 párů. Tento počet zůstal stejný i při mapování v letech 2014 – 2017.
I ve Šluknovském výběžku tato sova hnízdí.
