Mé první setkání s vlkem ve volné přírodě – Šluknovsko
sepsáno – březen 2023
Asi žádné jiné zvíře v našich končinách nevyvolává v lidech tolik rozporuplných emocí, jako vlk. Od fascinace až po strach a nenávist. Nebudu zde rozebírat příčiny těchto názorů a pocitů ani je nebudu posuzovat. Faktem je, že vlk se do naší přírody vrátil, ať už se nám to líbí nebo ne.
Já osobně mám vřelý vztah ke všem zvířatům, vlky nevyjímaje. Už od dětství mě toto zvíře fascinovalo a bylo pro mě symbolem volnosti a nedotknuté přírody. Přímo jsem hltala povídky o zvířatech od spisovatele Ernesta Thompsona Setona, který vyrůstal v Kanadě a velmi miloval přírodu. Myslím, že to byly právě jeho knihy, které mě naučily vidět vlky v pozitivním světle a obdivovat jejich inteligenci i způsob života.
Bydlím ve Šluknovském výběžku na severu Čech a už nějakou řadu let vlci v této oblasti žijí.
Vzpomínám si, že asi před dvaceti lety (v roce 2004 nebo 2005) moje maminka, která tehdy ještě bydlela v obci Knížecí přímo pod kopcem Hrazený (Šluknovsko), tvrdila, že viděla smečku vlků vyběhnout z lesa na louku a běžet dál podél lesa, až se jí ztratili z dohledu. Tehdy se jí všichni smáli, včetně mě. Maminka se ale nenechala vyvést z míry a trvala na tom, že to museli být vlci, kde by se tam jinak vzalo deset stejných psů. Její argumentace mě nakonec přesvědčila.
To byl můj první nepřímý kontak s vlkem ve Šluknovském výběžku. Nejspíš se jednalo jen o přeběhnutí přes naše území, protože uběhla ještě řada let, než se začaly objevovat zprávy o tom, že fotopasti zde opravdu potvrdily výskyt vlka.
Mám přírodu velice ráda a focení zvířat v přírodě je mojí velkou zálibou. Není proto divu, že jsem si začala moc přát toto nádherné zvíře v přírodě alespoň zahlédnout. Že by se podařila i fotka, mi přišlo velmi nepravděpodobné, protože je to tvor velice plachý. Sice jsem se nikdy nezaměřovala přímo na vlky, protože v přírodě je toho tolik, co se dá obdivovat a fotit a ze zkušenosti už vím, že když se člověk zaměřuje na jeden druh, tak většinou potká něco úplně jiného. Je to vždy tak trochu o náhodě a o štěstí. A já doufala, že se třeba jednou taková náhoda podaří i s vlkem. Roky ale plynuly a přesto, že jsem do přírody chodila často, tak z vlka jsem nezahlédla ani koneček ocasu. Řekla jsem si: „Nevadí, třeba se podaří, až to vůbec nebudu čekat, zažila jsem to tak už i s jinými druhy.“
A přesně to se stalo. Koncem prosince minulého roku (2022) jsem opět vyrazila do lesa, jen asi 2 km od domova. Bylo příjemné počasí, na prosinec neskutečně teplé. Šla jsem lesní cestou a bedlivě sledovala, zda se někde něco pohne. V té části lesa jsem už několikrát viděla jeleny a daňčí zvěř a tak jsem opatrně našlapovala.
Najednou jsem úplně ztuhla. Za zatáčkou, která ode mě byla jen asi 15 metrů, se najednou přímo proti mně vynořil vlk. Než jsem stačila pochopit, co to vidím, udělal bleskurychle otočku a mazal pryč. Ani jsem nestačila zvednout foťák, který nosím vždy v podpaží, připravená ho okamžitě použít. Vlk byl rychlejší. Moje štěstí bylo, že při úprku zvolil cestu přes čerstvě vykácenou paseku a tudíž jsem ho mohla ještě chvilku sledovat. Ruce se mi třásly vzrušením, když jsem se snažila zaostřit. Žel se mi ztrácel mezi ležícími větvemi a mě se nepodařilo dobře zaostřit ani jednou. Doběhl na konec paseky a tam, jako kdyby se nade mnou slitoval, zůstal chvilku stát. Foťák nyní cvakal o sto šest. Vzdálenost už ale byla na dobrou fotku dost velká. Po chvíli zmizel v hustém lese a já se chvíli vzpamatovávala z toho, co jsem právě viděla. To, co jsem si už tak dlouho přála, najednou bylo skutečností. A podařilo se i několik fotek. Radost byla opravdu obrovská a pocity se ani nedají popsat.
vlk obecný – Šluknovsko, 27.12.2022
Plná dojmů jsem měla chuť se hned vrátit domů, ale vzhledem k tomu, že jsem v lese byla teprve krátce, jsem se rozhodla ještě zůstat. Šla jsem pomalu dál, myšlenky stále u toho nečekaného, krásného zážitku.
Nakonec jsem vyšla na mýtinu, kde je občas možné vídat zvěř. A co nevidím? Na druhém konci mýtiny stojí ten krasavec, kolem kterého se momentálně točily všechny moje myšlenky. Ani ve snu jsem nedoufala, že ho spatřím ještě jednou. Na dobrou fotku byla vzdálenost opět hodně velká, ale už se mi tolik netřásla ruka, takže jsem mohla pořídit ještě několik fotek, než opět zmizel v lese, tentokrát už nadobro.
vlk obecný – Šluknovsko, 27.12.2022
Co říci závěrem? Jak už jsem zmínila v úvodu, vlk mě fascinoval už v dětství. Tehdy to pro mě ale bylo zvíře, které žije v přírodě daleko od nás a vidět ho můžeme maximálně v zoologické zahradě. Že jednou potkám tuto inteligentní a krásnou šelmu i já, přímo tady u nás v lese, by mě tehdy ani nenapadlo. Jsem za tento nezapomenutelný zážitek velice vděčná.